Liberečtí mladí plavci čelí náročné situaci kvůli uzavření místního
plaveckého stadionu. Musí dojíždět na tréninky do vzdálených měst. To
zvyšuje finanční náklady klubu a zároveň klade velké nároky na čas a
energii dětí i trenérů.
Víc než rok už se tři stovky mladých plavců z Liberce trmácejí na tréninky tisíce
kilometrů. Plavecký stadion v Liberci uzavřela rekonstrukce a tak musí jezdit do
Jablonce nad Nisou, do Stráže pod Ralskem nebo dokonce až za hranice Libereckého
kraje – do Jičína.
Najezdí deset tisíc kilometrů ročně. „V pět hodin vstát, v šest být ve vodě, nejpozději
v osm ve školní lavici, odpoledne opět trénink, večer úkoly a ráno zase,“ shrnul Petr
Kořínek, předseda Sportovního plaveckého klubu Slavia Liberec.
Aby se plavcům podařilo udržet sny nad vodou, začali shánět sponzory. Cestování dětí
na tréninky do jiných měst vychází zhruba na milion a půl ročně. „Město Liberec sice
hradí přibližně sedmdesát procent těchto nákladů, za což jsme vděční, ale i těch
zbývajících třicet představuje pro klub velmi výraznou finanční zátěž, která je nad rámec
běžných provozních výdajů. Situace je o to těžší, že plavci na sobě nesmí mít nic, co by
mělo reklamní potisk. O to obtížněji se mecenáši shánějí,“ uvedl předseda.Liberecko
Některé mladé plavce komplikovaná situace odradila. „Před uzavřením bazénu jsme
měli v mládežnické kategorii šest set členů, teď jich máme dvě stě. Tím klesají příjmy
z členských příspěvků, ale náklady rozhodně neklesají – naopak dál rostou. Je to pro nás
velmi složité období,“ dodal.
Klub se podle něj na uzavření bazénu dlouhodobě připravoval. „O tom, že se bazén
zavře, se mluvilo dlouho, takže jsme na to byli připraveni finančně. Morálně se na něco
takového připravuje mnohem hůř. Předloňský rok skončil výrazným schodkem, větším,
než jsme očekávali. V loňském roce se situaci podařilo alespoň částečně stabilizovat, ale
problémy tím rozhodně neskončily,“ sdělil.
Na tréninky vozí plavce pravidelné autobusové
linky
Děti klub dopravuje na tréninky prostřednictvím smluvní dopravy. „Máme nasmlouvané
pravidelné linky s dopravcem ČSAD, které nás vozí na tréninky. Je potřeba říct, že to po
organizační stránce funguje velmi dobře. Daleko větším problémem než samotné peníze
je ale ztráta času. Některé děti vstávají v pět hodin ráno, aby mohly být v šest ve vodě.
Ty nejvzdálenější tréninky se proto snažíme přesouvat alespoň do odpoledních hodin,“
popsal předseda.
Tento liberecký problém je v rámci republiky výjimečný. „Neexistuje jiné krajské město
v České republice, které by mělo pouze jeden plavecký bazén. Ostatní města majíalespoň dvě zařízení, takže při uzavření jednoho je možné situaci řešit v rámci města.
Liberec je v tomto ohledu výjimkou,“ doplnil Kořínek.
Navzdory komplikacím si klub podle něj udržuje sportovní úroveň. „I přes všechny tyto
problémy se nám daří nejen udržet výkonnost, ale u žákovských kategorií dokonce
zaznamenáváme mírný nárůst výkonnosti, což jsme sami nečekali,“ uvedl.
Trenéři plavců musí obětovat spoustu času
Pomyslnými hrdiny jsou kromě samotných dětí i jejich trenéři. „Celá situace je možná
ještě větší zátěží pro trenéry, kteří svou práci dělají dobrovolně. Každý trénink pro ně
znamená další dvě hodiny času navíc, který berou svým rodinám. Kolem klubu se
pohybuje zhruba čtyřicet lidí, bez jejichž nasazení by to celé nemohlo fungovat,“ uzavřel
Kořínek.
Strom, lavička a teď i knihovnička. Václav Havel má v Liberci další stopu
Chybějící dostupná náhrada za plavecký stadion rozhořčila libereckého fotografa Radka
Petráška.„Dcera se věnovala orientačnímu plavání. Skončila ze zdravotních důvodů.
Kdyby se to ale nestalo, přišla by o celou sezonu, možná o dvě, a tím pádem i o šanci
pokračovat na výkonnostní úrovni. Pokud někdo rozhodne, že na dva roky bude
uzavřený bazén bez jakékoli náhrady, má to pro sportovce zásadní dopad,“ prohlásil.
Podle něj v Liberci dlouhodobě chybí sportovní plavecký bazén určený primárně pro
kluby a výkonnostní sport. „Ve městě o velikosti zhruba sto tisíc obyvatel je jediný
padesátimetrový bazén, který je většinu času plně vytížený. I ve všední dny jsou dráhy
vyhrazené pro sportovní plavání, což je logické. Problém je, že neexistuje druhý bazén,
který by sloužil výhradně sportovním oddílům,“ dodal. „Pomohlo by to, sportovci by
tam trénovali a bazén na Tržním náměstí by mohl sloužit čistě pro rekreaci a zábavu.“
Problémem podle něj je také souběh uzavření bazénu a vypuštění liberecké přehrady.
„V bazénu se sportovci naučí výkonnost, tedy uplavat několik kilometrů. Samotnou
orientaci se ale učí na přehradě. Pokud je přehrada na dva roky uzavřena, v podstatě to
znamená likvidaci klubu. Dotýká se to stovek dětí, ale město se k tomu zatím staví, jako
by se nic nedělo,“ uzavřel.
Vybudování druhého bazénu v Liberci však do budoucna město zcela nevylučuje. „Podle
mého názoru je výstavba nového bazénu reálná až po opravě dalších libereckých
sportovišť. V Liberci však není pouze jeden bazén. Plaveckými bazény disponují také
Základní škola Dobiášova a Základní škola Sokolská. Ve srovnánís podobně velkými
městy například Olomouc či Zlín také nemají dva městské plavecké bazény. Pokud však
jiná města započítávají i komerční vodní areály a akvaparky, tak za Liberec připomínám
Babylon,“ uvádí náměstek primátora pro územní plánování, majetek a sport Adam
Lenert.Liberecký bazén má po rekonstrukci uvítat první návštěvníky v létě 2027.
