}

Strakonické soustředění. Jenom bazén, kolo, běh a my

Návrat do tréninku jsme tradičně zahájili dvoutýdenním soustředěním ve Strakonicích. Kromě naplavání kilometrů jsme zařadili také suché tréninky. Každé ráno jsme zahájili den výběhem, několikrát jsme provětrali také kola, na kterých jsme strávili celodenní výlet. Ve druhém týdnu jsme se poměřili s výkony z minulých let prostřednictvím několika testů.

Oficiálně začalo soustředění v neděli srazem na Rybníčku, kde jsme se nalodili do autobusu. Jenže nenasedali jsme v plné sestavě. Skupina nedočkavců totiž vyrazila už o den dřív, a to na silničních kolech. Rakeťáci si tak pro začátek odjeli 255 kilometrů na zahřátí.

V pondělí jsme se už vrhli do režimu, který jsme drželi prakticky celé dva týdny. Ráno budíček následovaný krátkým během a protažením, pak už zasloužená snídaně. U bazénu jsme si pojistili hezké počasí Pozdravem slunci. A mohli jsme skákat do vody. Po dvouhodinovém opalování jsme vyhládlí pádili na oběd, po kterém následoval polední klid (který se s přibývajícími dny stával čím dál oblíbenější).

Odpolední program se lišil. Buď jsme si ještě jednou skočili pro několik kilometrů do vody, nebo jsme vyrazili prozkoumávat jihočeskou krajinu na kolech, případně jsme šli běhat a posilovat. Sehrané cyklistické pelotony pak v sobotu vyrazily na celodenní výlet. Nejmenší plaváčci při něm dojeli do Písku, větší pak na Rabí, starší k elektrárně Temelín a ti nejzkušenější na zámek Hluboká.

A protože jsme se nejeli soustředit jenom na naše sportovní výkony, ale záměrem bylo se také více stmelit jako parta, rozdělili jsme se do čtyř týmu, ve kterých jsme se věkově i výkonnostně promíchali. Každý tým měl svůj originální název – Slaninky, Mladá Masíčka, Preventivně a Vodní Plži. V průběhu jsme sbírali body za určité úkoly – od vědomostních soutěží přes počet plyšáků v kufru až po nejlepší časy při testech.

Na závěr nás čekalo vyhodnocení u táboráku, kde jsme si předali frekventantské diplomy s výstižnými přezdívkami. Vrcholem večera byly secvičené tanečky a básně či balady všech čtyř týmu. Pak jsme ještě společně opekli pár buřtů a za hudebního doprovodu si zazpívali několik písní.

Odjíždělo se nám s těžkým srdcem. Ještěže další Strakonice nás čekají už za necelý rok.

text : Anna Urbanová

foto : celá galerie

Napsat komentář

Vaše e-mailová adresa nebude zveřejněna. Vyžadované informace jsou označeny *